Velkým argumentem skupiny vědců a politiků, kteří stojí za teorií o globálním oteplování, je to, že klima je na Zemi ovlivňováno Sluncem pouze ze 0,2%. Netuším, jak k tomuto číslu došli, ale podle mne je naprosto nesmyslné a vycucané z prstu.

Vezměme v úvahu, že Země je z hlediska hmoty uzavřený systém, z kterého gravitace nepustí žádné částice pryč do kosmu. To v podstatě platí, jinak bychom už dávno přišli o atmosféru a život, jak ho známe, by zde vůbec nebyl možný. Tepelná výměna s okolím probíhá jen dvěma způsoby. Příjem zajišťuje Slunce, které neustále svítí a ohřívá tak celou planetu. Výdej je ve formě vyzářeného tepla do kosmu ve formě tepelného záření.

Jelikož neunikají žádné plyny, lze tento systém přirovnat k hrnci s vodou, přikrytým pokličkou, pod kterým topíme (Slunce) a který vyzařuje teplo do okolí (ale ne páru, protože má pokličku). Pokud nastavíme výkon ohřevu na nějakou hodnotu, tak se za nějakou dobu teplota vody uvnitř hrnce ustálí na určité teplotě. Pokud přidáme, teplota se za nějakou dobu zvedne a ustálí na vyšší teplotě. Ubereme-li, bude to naopak.

Každé teplotě pak bude náležet určité množství vodních par v hrnci. Jen a jen na nastaveném výkonu záleží, jaká teplota to nakonec bude a kolik páry se vytvoří. Vraťme se k Zemi. Stále se mluví o skleníkovém efektu různých plynů, přičemž největší podíl má vodní pára - mraky. Znáte to sami - pokud je v noci zataženo, ochladí se jen mírně, pokud je jasno, teploty klesají hluboko pod denní teplotu. Platí to jak v zimě, kdy jsou za jasného počasí velké mrazy, i v létě, kdy nastávají naopak při zatažené obloze tropické noci, kdy je velmi vysoká teplota. Ostatní plyny v tom hrají jen malinkou roli a budou do značné míry také odrážet teplotu Země.

Zdroj obrázku: NASA

Vše to ale stále závisí na dodané energii - tedy výkonu Slunce. Ten se neustále mění, dokonce prý v nějakých více či méně pravidelných cyklech, trvající kolem 11 let. Ovšem to určitě nebude jediné kolísání, lze čekat další mnohem delší cykly řádově stovky nebo tisíce let, které ale těžko odhadneme, protože tak dlouho neměříme. Se Sluncem vše stojí a padá, takže pokud se vrátíme na začátek, lze jejich slavný stupeň ovlivňování klimatu na Zemi Sluncem obrátit ze 0,2% na 99,85. A nebude to daleko od pravdy.

Pokud chceme nasimulovat klimatické změny v budoucnu, tak máme jedinou možnost - změřit výkon Slunce, podle Slunečních cyklů odhadnout jeho další vývoj a podle toho spočítat množství plynů, množství uvolněného tepla a tím i teplotu. Nebude to ale tak jednoduché, protože všechny děje mají určité zpoždění. Vzhledem k tomu, že výkon v budoucnu neumíme přesně předpovědět (nemáme křišťálovou kouli), a aproximace ze současných hodnot je nepřesná, nasimulovat klima na více než pár let dopředu prostě nepůjde. Nehledě na to, že současné modely se Sluncem vůbec nepočítají.

Velmi dobře je to vidět na simulaci lokálního počasí. Také se aproximuje současný stav, poměrně spolehlivě odhadneme počasí na 1 den dopředu, na 2 dny to ještě lze akceptovat, ale třetí den již může být všechno jinak. To se také potvrzuje a dlouhodobé předpovědi na týden, měsíc či dokonce půl roku již jen budí úsměv.

Takže ať si říkají různí rádoby vědci co chtějí, odhadnout klima na delší dobu nepůjde (tání Himálajských ledovců za 300 let?), stejně jako to nejde z počasím. Těch vlivů je tolik, že žádný model nemůže brát v úvahu všechno. Teoreticky by to šlo, pokud bychom znali teplotu, polohu a současný stav všech atomů celého systému, ale to nikdy znát nebudeme. Jak se říká - Číňan se v Asii uprdne a tady z toho začne pršet.

Na závěr jedna klasická anekdota, vypovídající přesně stav věci: Indiáni chtějí vědět, jaké bude počasí, tak se ptají Šamana, ale ten neví. Proto jim řekne, ať raději štípají na zimu dříví, že jim řekne později. Stejně se ho ptají za týden a za dva týdny, on jim ale odpoví stejně. Raději se proto vydá do města na meteorologickou stanici a ptá se, jakou očekávají zimu. Dostaneme se mu odpovědi: Asi bude krutá, protože Indiáni už 14 dní sekají dříví.

Takže největší vypovídající hodnotu tak mají stará lidová úsloví, které vycházejí z pozorování našich předků za mnoho generací a staletí. Pozorování vědců pár let je proti tomu nic. Tím nechci říci, že by toho měli nechat, ale na jejich úroveň se dostanou opět za několik staletí, takže jejich dnešní předpovědi musíme brát s rezervou a hlavně s úsměvem.